Mno, jak začít. Máša se letos v lednu dostala parádně do srsti. Měla jsem nutkání ji prostě ukázat. Lednovou národku v Brně jsem vynechala, protože Žlutinda se věnovala mateřským povinnostem a všichni jsme měli oči jen pro ty její čtyři dárečky... Takže únorové Brno jsem tedy nahlásila - prťatům tou dobou už bylo 6 týdnů a tak mě napadlo, že s Mášou by mohl jet na zkušenou i Džinda... A tak jsem je přihlásila oba.
Nadešel týden před akcí a já si všimla, že Mašle se poslední dobou tak nějak více opečovává; nebudu to prodlužovat: prostě Máša začala hárat. Lepší načasování si nemohla zvolit: krycí dny přesně do výstavního víkendu. Nic naplat, Krasava holt musela zůstat doma a Džínek vyrazil sám... V hlavě měl jen a jen svou voňavou babičku, takže s nadšením vítal všechny šiperky v dohledu i v dočmuchu, ale většinou se se zlou potázal :o) V sobotu jsme čekali předlouho, tři hodiny na posouzení, ale vyplatilo se. V neděli jsme šli zase na čas, ale pár plemen před námi jsem si všimla, jak Džíno kouká toužebně ke dveřím. Vyběhla jsem s ním ven, a když zrovna pokládal kabel, vyběhla Bára a volala na mě, že honem, ať už jdu do kruhu. Se slovy "hned, jen dokakáme" jsem ihned "po" popadla Džindu ještě s teplým dýmem pod ocáskem a doběhla do kruhu :o)
Džíneček oba dny v neúprosném boji zvítězil sám nad sebou a odvezl si své první dva CAJCe. Hurá! A co víc: v sobotu se současně i nominoval na Cruft's 2023. ;)
Comments