Do Rakouska na výstavy jezdím už dlouho, někdy od konce 90. let minulého století. Dřív nebyly dvoj nebo troj výstavy, ale u mezinárodky bývaly klubovky, takže jsem se ráda účastnila akcí ÖCBH (klub britských ovčáků), později pak i CCA (chihuahua klub). O statistikách jsme si mohli nechat leda tak zdát, taktizovalo se, počítaly utržená čekatelství CACA z mezinárodek a klubovek, špekulovalo se, kdo kdy kde byl a být mohl, tajně se přes známé zjišťovalo, kdo kam má v plánu jet - no děsná věda! A navíc: na šampiona přesně rok a den!! A dříve byli rakušáci vážně nekompromisní...
Výstavy v Rakousku mají pořád úroveň. Nemám na mysli rozhodčí, ale to okolo. To, jak je všude logo kennel clubu OEKV a jeho partnera RC. To, že startovní čísla sice nejsou lepící, ale jsou na kartonkách, zase s logem OEKV a jeho partnera RC, takže se nezmuchlají a drží v klipsně / kapsičce velmi dobře. To, že již léta mají krásné kartičky s tituly na křídovém papíře. To, že za CACIB dávají parádní medaile, těžké, a na každé výstavě jiné, spojuje je jen logo OEKV. To, že za BOS a BOB jsou krásné kokardy (od Birdbrook, U.K.) z lesklé stuhy, vlastně obyčejné, třířadé (jenom), velmi vkusné a opět je spojuje to logo OEKV na stuze. To, že se píší posudky. Online! Vlastně v kruhu nedostanete nic, žádné desky, žádný nečitelný papír... Vylezete z kruhu a téměř vám do schránky přichází nový e-mail: odesilatel OEKV - posudky a diplom. Vše pro všechny výstavy stejné. Kdo chce, může si je ve výstavní kanceláři nechat vytisknout. Zdarma. Každá výstava stejná. Stejný vzorec. Časování podle plemen. Každé má svůj čas. Časování závěreček, na to kromě začátku, který bývá výrazně posunutý, nejsme vůbec zvyklí. Mno, a zveřejněný seznam vystavovatelů předem!
V podobném duchu jsou pro mě i výstavy maďarské. Ti se zase léta drží svých předtištěných úzkých formulářů pro zápis posudku. Škoda. Ale dávají taky kartičky. A taky na křídovém papíře. A hrajou hymnu, než začnou posuzovat!
Ale prostě rakouské posudky z kruhu přímo do e-mailu nic, vůbec nic nepředčí. A takový je to Rakousko kynologický prcek! Cítíte sounáležitost i propagaci střešní organizace OEKV. Žádná soutěživost mezi pořadateli. Jednota a jednoduchost. A v tom je ta síla. Teda jedna věc mi vadí: řazení psů v závěrečkách podle země původu - to se pak šiperka náhle zjeví mezi bosíkem a buvíkem, případně před nimi, za belgičákem...
Jo a naše mise Klagenfurt 2022?
Na co jsme si mysleli:
Džínek - začít rakouského šampiona a pokusit se z mezitřídy zabojovat o CACIBa ze třetí země (proti pejskovi ze třídy šampionů)
Žlutinka - odpokračovat a pokusit se přiblížit se o něco blíž rakouskému šampionovi (je pořád vypasená)
Co jsme urvali:
Džinda (Bamm-Bamm Alpha Nero), mezitřída - CACA, CACIB, Cruft's '23 qual., BOB / CACA, CACIB, BOB, Alpensieger
Žlutinka (Aero Alpha Nero), šampionů - CACA, CACIB, Cruft's '23 qual., BOS / CACA, CACIB, BOS, Alpensieger
Rozhodčími byli domácí paní Iris Urschitz / paní Monika Blaha.
Ovšem naprosto bombastické je jezero Wörthersee, které se nachází přímo v Klagenfurtu. Bydleli jsme pár set metrů od něj a procházkou jsme každý den zavítali na místní "psí louku s velkou psí pláží", kde se psi řádně vydováděli, ve společnosti ostatních psů, malých velkých, bojových i postelových plemen. Jediným zájmem všech byla ta voda. Je to tam fakt pecka a jsem si jista, že se tam ještě někdy vrátíme!
Pod čarou
Vždy se něco vtipného přihodí. Tentokráte jsem do bojů o caciba málem místo psa vzala Žlutinku. Ještě, že mě na to dobří lidé upozornili! :D
Vyhrazená parkovací stání pro dámy (hned vedle míst pro invalidy) Jako trošku se mě to jako feminího řidiče dotklo... Na druhou stranu, zas mi to nikdo nevomlátí, že jo. Takže za mě nakonec cajk.
Cestou k jezeru jsme kromě Europarkgarten Klagenfurt míjí i Klagenfurt War Cementry. Europagarten je plná zmenšenin významných evropských budov; tam ale zavítáme příště :)