Tahle výstava měla své jedno "poprvé": přihlásila jsem soutěž párů! Zřejmě pod dojmem toho, jak nám to šlo na klubovce před pár měsíci ( no nám, Máše a Džínkovi, že jo), jsem si myslela, že se Žlutinou to bude procházka růžovým sadem. Omyl. Když jsem si to na prochajdě jen tak s nimi zkoušela, zjistila jsem, že Žlutina rozhodně nehodlá chodit dál ode mě a už vůbec se nenechá nikam dirigovat. Nezbývalo, než si objednat lekci handlingu pro páry :D
Každopádně, v Bolce se nám tuze líbilo, máme to tam moc rádi, a Džinda si odnesl CAC, Národní vítěz a BOS a Žlutiprdka ve velmi blahobytné kondici CAC. Aspoň že ta hlava jí netloustne... Za tu dostala pochvalu.
Odpoledne jsme statečně vyrazili do soutěže párů. Soutěž, ve které nejde o nic. O žádné body do celoročních soutěží, o žádné soupeření v plemeni, prostě soutěž na pohodu. Opět omyl! Byla jsem lehce v šoku z chování některých soupeřů, jakože tlačení se na psy, stavění psů do těsné blízkosti druhých psů, rušení soupeřovo psů dupáním jim a zády, ruce s pamlsky nad hřbety soupeřových psů, velmi, opravdu velmi hlasité povzbuzování předváděných psů handlerem, čímž rušil ostatní atd. atd. atd. Tohle všechno znám, jsou to takové ty "férové" praktiky z kruhů.. ale PROČ proboha se to děje na soutěži párů?! Trofeje. Zviditelnění. Jáství. O žádné plemeno, jeho prezentaci, morfologické rozdíly mezi pohlavími nejde. Nemyslím rozhodčím, myslím těch, co je vedou. Zklamání z předkruhu však záhy vystřídala euforie, neboť jsme byli vybráni do užšího výběru nejlepších pěti! No a pak vybrali tři. A my šli domů :D
