Vždy, když jsem listovala moderními atlasy psů, dvoustránku s černým bezocasým psem jsem vždy obrátila velmi rychle... Poslušna přísloví Odříkaného největší krajíc, toto plemeno mě po více, než patnácti letech učarovalo natolik, že jsem dalších 7 let věnovala "studiu" šiperčí historie (moje vášeň), rozličných rodokmenů, typů i zdravotních záležitostí. Jednomu podstatnému, vlastně plemennému znaku, jsem ale pozornost věnovala velmi málo a je to pár let, co jsem pronikla i do problematiky krátkého ocasu.
Zapátráme-li do historie, zjistíme, že šiperky byly mnohdy dokumentovány jako psíci s velmi krátkými nebo zcela bez ocasů. Koluje opravdu mnoho legend, proč jej neměly a proč jim byly ocásky zcela odstraňovány, a týká se to i způsobů kupírování.... o tom někdy příště :o)
Faktem zůstává, že u plemene šiperka (stejně jako u dalších 17 z celkem 24 bezocasých plemen) byla prokázána mutace C189G na exonu 1 v genu T. (Genomia)
Nejprve důležité pojmy
Gen - je úsek DNA, který kóduje určitý znak (délka ocasu) Alela - konkrétní forma genu; každý gen má dvě alely, jednu přijímá jedinec od otce, druhou od matky (značí se malými (t - recesivní) a velkými (T - dominantní) písmeny
Homozygot - má shodný pár alel jednoho genu (TT, tt)
Heterozygot - má obě alely různé (Tt)
Dědičnost - velmi zjednodušeně je přenos znaků/vlastností z rodičů na potomky
Autosomálně dominantní dědičnost - týká se genů umístěných na nepohlavních chromosomech (autosomech); sledujeme přenos znaku podmíněného dominantní alelou (T), tedy fenotypově se sledovaný znak projeví jak u heterozygotů (Tt), tak u dominantních homozygotů (TT)*. Například krátkoocasost :) *v případě sledovaného genu T se dominantně založení homozygoti TT zpravidla nenarodí, jsou letální již v embryonálním stádiu kvůli závažným rozštěpům páteře; pokud se takoví jedinci narodili, velmi záhy uhynuli.
Autosomálně recesivní dědičnost - se týká genů umístěných na nepohlavních chromosomech – (autosomech); sledujeme přenos znaku podmíněného recesivní alelou. Fenotypově se sledovaný znak projeví pouze u recesivních homozygotů (aa). Heterozygoti (Aa) jsou bez klinického projevu, nelze je fenotypově odlišit od dominantních homozygotů (AA). V případě složeného heterozygota, tedy heterozygota pro 2 různé mutace (obě alely jsou mutované, každá ovšem jinak), nám fenotypově vychází recesivní homozygot (aa). Například různé formy PRA
Dědičnost NBT je autosomálně dominantní. To znamená, že se projeví u každého heterozygotně založeného jedince (Tt). Z toho plyne, že každý NBT je přenašečem mutace. Tedy ne, jak se široká obec šiperčí nejen u nás domnívá, že bobtail je "vloha", kterou rodič s NBT (který je dle mylné představy nebo neznalosti homozygot, tedy vadný, nemocný, postižený) předává skrytě na své ocasaté potomky! Ne, ne! A zase NE!
Aby se mohl ve vrhu vyskytnout jedinec s přirozeně zkráceným ocasem, musí být jeden rodič genetický NBT! Slovo genetický je velmi důležité. Neboť mutace neznamená úplnou bezocasost, ale krátkoocasost, nebo chcete-li ztrátu obratle. Délka ocasu může být zkrácená třeba jen o čtvrtinu, na polovinu, na "bob" a nebo může ocas chybět úplně. Dosud není známo, co přesně ovlivňuje, který gen řídí samotnou délku ocasu v případě NBT. Z uvedeného plyne, že ačkoli jedinec může mít relativně dlouhý ocas, nemusí tomu být tak geneticky. A to je, podle mého názoru, důvod, proč se mohli objevit krátkoocasí pro "ocasatých" rodičích (pokud tedy věříme uvedené parentitě daného jedince) :o) A také z tohoto důvodu mohou někteří chovatelé v honbě za tituly nebo vlastním egem, v klidu dokupírovat ne zcela ideálně krátké ocásky, protože geneticky tak jako tak budou mít bobtaily. Nicméně kupírovaný pes JE kupírovaným, ať je geneticky NBT nebo ne! A pokud je v některé zemi zákaz vystavovat kupírované jedince, nemá tam takový co dělat! Nehledě na to, že je známo velmi mnoho případů, kdy do-/kupírování bylo provedeno tak barbarským způsobem, kdy došlo buď k obnažení kosti nebo srůstům uvnitř, přes nemožnost vyměšování až po hnisavé záněty páteře a to jen proto, aby bylo docíleno "morčecí prdelky", tedy úplné ztráty ocasu. Přizpůsobování vzhledu psů kupírováním pouze pro potěchu vlastního oka bez jakýchkoli dalších relevantních důvodů, ať už jde o ocasy nebo o uši, považuji za nehoráznou prasárnu.
Takže jak to je?
Předně je velmi jednoduché získat informaci o založení našeho jedince (genetické testy nabízí například Genomia i Laboklin). Výsledek vám určí, zda máte doma pravého dlouhoocáska (tt) a nebo přenašeče (Tt), tedy pejska/fenku s ne plnou délkou ocásku a pak už je to velmi jednoduché (a v teoretické rovině i velmi jasné):
geneticky dlouhý ocas (tt) + geneticky dlouhý ocas (tt) = vždy jen 100% dlouhoocasých potomků (tt)
geneticky dlouhý ocast (tt) + geneticky NBT (Tt) = 50% geneticky dlouhoocasých potomků a 50% genetických NBT (Tt)
geneticky NBT (Tt) + geneticky NBT (Tt) = 50% genetických NBT a 25% geneticky dlouhoocasých potomků a 25% homozygotních mutantů (TT), kteří by se narodit vůbec neměli a pokud ano, uhynuli by krátce po porodu, či by museli být utraceni; avšak některé studie uvádějí, že díky nim by ve vrhu mohl být až o 30% nižší počet štěňat, jiné zase, že díky nim je více prostoru pro ostatní a další chovatelé nepocítili vliv spojení rodičů NBT na počet štěňat ve vrhu (bretaňští ohaři)
Využití NBT jedinců v chovu je zcela jednoduché a bezpečné. Nehrozí nic, žádná nemoc, ani postižení. Je ovšem potřeba počítat s tím, že i délka zkráceného ocasu může být různá a být na to připraven jako chovatel i jako zájemce. Jinými slovy můžeme mít štěně s bobkem, kolíčkem nebo pahýlkem - všechny varianty jsou stejně pohyblivé jako jejich dlouhé verze a pokud sledujete štěňata při hře, můžete pozorovat jejich pohyb, postavení s ohledem na náladu nebo sociální zařazení. Jedinci genetického založení tt (tedy dlouhoocasí), kteří vzešli ze spojení jednoho rodiče s NBT, jsou plnohodnotní ocasatci a mutaci nenesou, neboť prostě ve své genetické výbavě nemají! (Kdyby ji totiž měli, byli by Tt, tudíž krátkoocasí - jak prosté, že!)
Literatura uvádí, že v zemích, kde je/bylo krácení ocasů dovoleno, chovatelé preferovali jedince s dlouhými ocasy jen proto, že si jejich délku mohli pohodlněji upravit do požadované siluetové show-piggy-délky; prostě se jim to lépe kupírovalo, resp. podvazovalo. Dnes, kdy je ve většině evropských zemí krácení (kupírování, podvazování) zakázáno, vyhledávají někteří chovatelé jedince s přirozeně krátkým ocasem, aby si udrželi tu překrásnou siluetu psa bez ocásku. Jiní chovatelé zase považují ocásek za fantastický. Chovatelé na druhé polokouli mají za to, že FCI standard, který povoluje "špicí" ocasy, devastuje plemeno. To je poněkud krátkozraké, a pokud rozhodčí není schopen posoudit kvalitu psa jen proto, že mu překáží ocas, není dobrým rozhodčím. Připomíná mi to vášnivé diskuze na téma zákazu kupírování uší/ocasů před mnoha lety u nás.
Závěrem
Standard FCI nehovoří v žádném případě o kupírovaném ocase (narozdíl např. od standardu Australského ovčáka):
"Vysoko nasazený. Někteří jedinci se rodí zcela bezocasí nebo se zakrnělým či krátkým ocasem. Za to by neměli být penalizováni. Přirozeně dlouhý ocas, dosahující minimálně ke hleznům, je přednostně nesený dolů a může se zvedat, je-li pes v pohybu, do úrovně horní linie trupu, ale přednostně ne výše. Zatočený ocas nebo ocas nesený nad hřbetem je přípustný." (FCI standard)
Bohužel, předposlední věta odstavce je v logickém rozporu s úvodním popisem nasazení ocasu. Má-li ocas být vysoko nasazen, sotva bude v klidu svěšen dolů... :(
Každý zodpovědný chovatel, který odchová jedince po NBT, by měl ke štěňátkům dodat doklad o genetickém založení každého z nich. Alespoň u nás to noví majitelé dostanou :o)
Zdroj: Genomia, PawPrint Genetics, Kurakuma, GunDog Forum, Wiki
FCI-Standard č. 83 / 20.01.2010
Comments