Naše malá Žluti je už velká! Koncem srpna se dle plánu rozhárala a mohli jsme zrealizovat náš plánovaný "australský" vrh. Australský proto, že partnerem jí byl z Austrálie importovaný pejsek Beadale This Is My Time, Timmy, který se v lednu má vrátit zpět do Austrálie. A protože Žlutik hárá cca po 6 měsících, další hárání by jej s nejvyšší pravděpodobností v ČR již nezastihlo. Krytí proběhlo naprosto brilantně, oba dva si sami určili načasování a k mému překvapení, se ze Žlutiny stala domina, která psa před tím, než ho k sobě pustila, patřičně prověřila: dala mu jasně najevo, že vše půjde podle ní, pak mu naskočila na hlavu, přeručkovala přes záda až na opačný konec, tam ho "nakryla", a když to vše vydržel, tak mu prostě podržela. Čekala jsem od ní, jako od prvničky, nějaké to kvílení, ale to se nekonalo! Vykvikla akorát, když se Tim přetočil, ale žádná hysterie a hned to pominulo. Chovatelův sen. Do té doby jsem měla zato, že Žluti je citlivá (=rozmazlená hysterka), takže jsem s ní ani nešla na žádný progesteron a vše nechala v její režii. Po úspěšném nakrytí nastaly 4 týdny péče "jako ve vatičce"... , přičemž učebnicově vykazovala veškeré příznaky březosti, takže kontrolní sono bylo spíše kvůli počtu: našli jsme minimálně 3 kuličky, kterým výsostně tloukla srdíčka. Paráda, následující období bylo ve znamení vážení, krmení, odpočívání, tloustnutí, zakazování skákání do výšek a všelijakých dalších oblíbených lotrovin... Žlutina se začínala plnit do všech rozměrů, předběhla Mášinu váhu i obvod bříška a já začínala přemítat, zda zvládneme porod. Těsně před porodem, 54. den, jsme podstoupili RTG, abychom věděli, kolik jich ve skutečnosti je - byli čtyři (zase) a byli to mackové. Od 55. dne jsem měřila teplotu a pořád spoléhala na to, co se píše v chytrých knihách, že fena 24-12h před porodem nežere a hrabe a schovává se do temných koutů... V připravené porodní bedýnce se usalašila Mášena a Žlutina chrněla na opěradle gauče. Přesto, že jí teplota klesala, nevěnovala jsem tomu pozornost, neboť 3x denně vydatně baštila, aktivity se nezříkala a vůbec nevypadala, že by chtěla rodit. Jen mé podvědomí mě pronásledovalo ve snech, že Žlutina rodila za pochodu, všude byla štěňata a já je sbírala po celém bytě...
Jednou takhle ráno mě probudil pískot ptáčků. Bylo to divné, protože jsem jim předchozí den nasypala, ale bylo to neutuchající dlouhé a vysoké pískání. Máša spala v posteli, Dargo pod postelí a Žlutina... Kde je Žlutina?! Raketovou rychlostí jsem vyskočila z postele a letěla hledat Žlůťu. Ta byla zalezlá v autosedačce pro psy, smála se od ucha k uchu a pod ní... pískala dvě vybalená, mokrá štěňátka! A nastala panika! Autosedačka je nepromokavá. Bylo třeba osušit již narozená štěňátka, šoupnout Žlutinu do bedýnky, zahřát štěňátka, vytřít tlamičky a přiložit...Tak jo: Žlůťa rozhodně nikoho ke svému pokladu nehodlala pustit. Takže první přesun matky á la králík do bedýnky a rychlé sušení štěňátek, mezitím ale Žluťka vybavila třetí, čili vážení a zkoumání pohlaví muselo počkat. Chtěla jsem se zachovat "chovatelsky" a pomoci jí alespoň s pupečníkem. No to byla největší chyba: udělala jsem ocásek jinak dlouhý, než ona těm předchozím a to jí tak štvalo, že to prostě musela zakrátit "na délku jejího čumáčku" - s pohledem 'Neser se mi do toho, když to neumíš'. Prima, tak jdeme vážit. První, již suchý kluk 180g, druhý ještě sem tam mokrý kluk 173g, třetí "naše společné štěně" 189g - taky klouček. Za necelou hodinu se na svět prodrala frajerka, 188g. Banda kompletní! První dva kluci bez ocasu. Žlutina bojuje o odznak Matka roku, je vzorná, pečlivá a velmi ostražitá. Velmi ostražitá,
Bylo 10. listopadu 2020, ráno. Porod trval hodinu a půl. Naše áčko upeklo a porodilo čtyři béčka. Jsem na ni pyšná! Převelice pyšná!
Comments