Na Speciálky a Klubovky by se mělo jezdit asi co nejvíce. Jednak se tam potká násobně vyšší počet stejně postižených psíčkařů od jednoho plemene, druhak se tam obvykle sejde i na české poměry neobvykle bohatá konkurence. Škoda, že někteří tyto výstavy absolvují jen jednou kvůli bonitaci, která se zpravidla koná současně ve stejný den na stejném místě; někteří by si vážně zasloužili nechat se ukázat vícekrát :o)
Takže i já jsem nakonec přihlásila. Džindu jsem vzhledem k věku a vylínání nahlásila do třídy vítězů, kam po získání Národního vítěze již mohl, a to i s tím vědomím, že bude v konkurenci dospělých, hotových psů. Tedy psa. Dle statistiky, když jsem přihlašovala, tam byl jen jeden. Takže i kdyby měl být druhý s res.cacem, mohl by mu platit jako plný cac, pakliže by první pejsek byl s již přiznaným Českým šampionem. Ehm. Nakonec tam byli tři. :o) Džíneček bojoval statečně, ale malé zaváhání - couvnutí znamenalo pro nás konečné pořadí V3. Ale i tak paráda, na tu kondici, ve které byl a vzhledem k věku jsme, myslím, i tak vytěžili velmi mnoho. Mnoho neviditelného.
Původně s ním měla jít jako podpora Žlutinka, ale po štěňatech byla nejprve kost a kůže, což plynule vystřídala kondicí špek a kůže s hustou krátkou srstí, a tak jsem přihlásila Mašličku, která tou dobou vypadala opravdu krásně. Překrásně! Strašně jí to sekne i teď, fakt! A když má náladu, je boží. A ona jí měla! A byla! Máša měla skvělý den! Opravdu po dlouhé době ji výstava sedla.
Startovala také ve třídě vítězů, ale s lehkostí jejího pohybu a grácií, s jakou se měla chuť předvádět, jí to vyneslo nejen vítězství ve třídě, ale v plné konkurenci dalších třech dospělých fen, vítězek mezitřídy, otevřené a pracovní třídy, pak i titul Vítěz Speciální výstavy 2022! Nic není samo sebou a Máša nedělá nic, z čeho by neměla sama vlastní profit. A tak jdu s pravdou ven, předváděla jsem ji na kousek slaniny, kterou jsem narychlo vytáhla ze sendviče z ranního mekáče :D A protože jsme bojovaly jako lvice, sežrala ji všechnu, resp. to, co zbylo, dostala v euforii za odměnu po VSV. Jenže! Ještě se válčilo dál. O ty nejvyšší tituly. A já měla už jen mastné prsty a nebo kousek vajíčka. Nezájem. Naval slaninu nebo končim. A jak řekla, tak udělala. BOB dostal jeden její bejvalý - Vombatík a BOS mladá fena, která září jako jasná hvězda a sotvakdo jí v budoucnu asi bude konkurovat.
Ale tím den nekončil! Přihlásila jsem totiž úplně poprvé v životě soutěž o nejlepší pár. Je to soutěž pro psa a fenu stejného plemene, kteří musí být v majetku jednoho majitele. Hodnotí se vyrovnanost, typ a souhra. Brnkačka, že jo. Nechápu, co na tom kdo může trénovat, vezmu je prostě na vodítkách do jedný ruky a běžíme. Žádná věda. Pokud ovšem není v tandemu Mašle. Zkoušeli jsme den před při venčení: Máša má kolem sebe auru a nikdo jí tu auru nebude narušovat. Nikdo prostě! Takže při prvních krocích Džindu sjela, při druhém pokusu se do sebe pustili už oba, protože Mašle to myslela smrtelně vážně a usoplenec se jí nebude ani dotýkat.... Takže v den D mi to uražená Mašle za to, že už není slanina, dala řádně sežrat se vším všudy. Zatímco Džínek celou dobu před závěrečkama dováděl s kelpinkou One, Máša si zhnuseně válela šunky v kočáře a běda tomu, kdo se jen přiblížil: vrrrražda - smrrrrt - zabítííí.
Závěrečky začaly tak nějak potajmu (nešla aparatura) a my to málem prošvihli. Přilítli jsme mezi posledními do předkruhu a ani se Máša s Džindou nestihli postrkat, a už jsme vlítli do kruhu s asi bambilionem dalších párů různých málopočetných plemen. Mášu zřejmě rozčílilo, že jsem si nevšimla její nevole, a tak začala brzdit. Smůla, Mašle, běžíme. OK, začnu kašlat. Pořád smůla, běžíme. Hm, zkusím se škrtit. Mášo neser už a běžíme! Zastavujeme s řádným kontaktem v okrovém hovně, které zářilo v závěrečném kruhu. Nevadí, popojdeme... a stojíme a ukazujeme se. Máša se ale rozhodně ukazovat nechtěla, a už vůbec ne vedle Džindy, který byl naopak z celé akce nadšený. Mášo stůj aspoň. Stůj říkáš? Tak jo, stojim - a otočila se prdelí do kruhu a hlavou ven. Manipulace při otáčení jejího veličenstva zase rozvlinila Peróna. No, než k nám rozhodčí došla, stáli už vedle sebe, Džinda v pozoru, Máša v módu někdo mi přilepil ouška k hlavě. A nezvednu. A just ne. Následovala individuální promenáda všech párů středem kruhu. V ten okamžik jsem si uvědomila, že všichni se krásně nesou, jdou vzorně vedle sebe a ani jsem si neodvažovala představit, jaký pohled bude na nás. Cestou na výchozí bod Džinda lovil můj kotník a Máša se vzpouzela. Zaťala jsem zuby, pevně namotala vodítka a šlo se. Máša zkouší brzdit... Smolík. Teď na to nehraju, Mášo. Otočka. Ne, žádný úprk ven, zpátky na výchozí bod. Už jsem se jen smála. Rozdhočí praví: Stop! A ve mně hrklo. Teď nás vyrazí. Překvapilo nás to všechny a všichni (ano, i Máša) jsme upřeli naše pohledy směrem k rozhodčí: OK, pokračujte. Uffff. A pak to přišlo: vybereme tři nej páry prej. Máša bez uší. Džínek pořád v rauši. No, nebudu to protahovat - prostě jsme vyhráli! Normálně jsme si odnesli Nejlepší pár Speciální výstavy 2022! Moji dva černí smetáci! Bez přípravy! Poprvé! My všichni tři jsme měli premiéru! Při focení zbourali číslo, schovávali se za pytel, zkoumali ceny, a tak šli do náruče... No estráda až do konce, tohle totiž normální člověk netrénuje: podium, focení v pořadí, s cenami a tak... To teda bylo něco! Tyhle nečekané vítězství jsou asi nejvíc!
Máša - Leyu Sammy, třída vítězů - V1 - CAC- VSV (Jens Bruse, D)
Džinda aka Perón - Bamm-Bamm Alpha Nero, třída vítěz - V3 (Jens Bruse, D)
Soutěž o Nejlepší pár SV - Džinda & Máša - 1. místo !!!! (Anna Kochan, PL)
Comments