• Vilemina G. Kracikova

Proč je dobré číst zkušební řády...

Už od léta se snažím s Dargym vecpat do startovky na zkoušku BH. Nejprve byl moc mladý, tak nás vyškrtli. Když už měl věk, nebyl zase dostatek odvážlivců, takže nás sice nevyškrtli, ale zkoušky zrušili... Do třetice všeho veselého nás tedy vzali.


Zkoušku už jsem dělala - byť naposled před deseti lety, takže vlastně "pohoda": stačí oprášit cviky a začít chodit do "L" a je to doma. Zajímavé je, jak jsou některé zkoušky s kolií daleko pohodovější :-)


Už každý ví, že na zkoušku cvičím zpravidla systematicky tak deset dní před ní. I tak jsem to měla v plánu i tentokrát. Jenže nějak čas letěl rychleji. Pro dobrý pocit jsem si alespoň vyňala ty stránky zkušebního řádu VPG/SchH, které popisovaly průběh zkoušky BH - poslušnost; tři dny před zkouškou jsem si všimla, že tam patří ještě oddíl speciální cviky a nadšení poněkud opadlo. Nevadí, Dargoušek je přeci rodinný společník, vychovaný čivavou a momentálně dvouletým chlapečkem, město i ruch zná, tak čeho se bát že.


Znova jsem si přečetla nadpisy a v pátek pečlivě i odstavce pod nimi, abych se ujistila, že si vše pamatuji dobře. Pár drobností jsem si připomněla, a tak jsem to hned aplikovala.

Postupně jsem začala propadat panice, neboť během těch dvou týdnů se mi postupně bortily ty stoprocentní cviky jako odkládačky do sedu (při návratu si lehal, párkrát taky utekl), chůze u nohy, kdy si přesně po dvanácti krocích spolehlivě sedl (odložil se), začal flákat obraty vpravo a občas i čelovzadovky. Pevně jsem věřila v odložení, nicméně vzhledem k proměnlivosti spolehlivosti cviků, jsem přestala věřit i tomuto, protože prostě k němu budu zády a kdoví, co se mu bude honit v makovici...

V sobotu před zkouškou jsem pracovala na MVP Praha a Dargoušek byl se mnou jako doprovod. Poprosila jsem několik "tet", zda by ho nedošly během výstavy vyvenkat. Do dvou hodin odpoledne jsem pořádně nevěděla, kde a s kým je :-) (Díky moc za opatrování: Mílo, Jitko, Moniko!) Odpo jsem měla namířeno domů a cestou na hřiště s Vojtíškem ještě proklepnout Darga z otázek na téma BH. Jenže... doma jsem si brala členskou průkazku ČKS a vypadl na mě očkovák Kasíčka. V ten okamžik jsem si uvědomila, že na mě nevypadl druhý - Dargovo - očkovák a že ve složce vůbec není rodokmen!! Nastalo hrabošení, které vystřídala panika, následovaná ukrutným přemýšlením. Výsledek se dostavil vcelku rychle: rodokmen jsem na výstavě (!) dala i s očkovákem kámošce, aby mi její muž - vet potvrdil razítkem do rodokmenu čip, kteýr mu aplikoval a já neměla PP s sebou. Proč s tím šel i očkovák, nevím. Fajn. Papíry jsou v Čelákovicích, takže nakopnu auto a dojedu pro ně... jenomže:


Místo na Hradeckou dálnici jsem najela na Mladoboleslavskou... tam jsem se po šestli km otočila a mastila to na druhý pokus směr Černý Most - tak jsem již spolehlivě najela směr HK. Tak: první sjezd a pak je to kousíneček. No jo, to bych ale nesměla sledovat ceny benzínu... až když mi v hlavě hučelo stále slovo Bříství a já minula odbočky na Sadskou i na Lysou a Nymburk - u Poděbrad jsem se probrala a otočila opět směr Praha. A to už se študovala mapa - ale během chvilky jsem to našla a opravdu, od dálnice to bylo sedm minut!


Ve večerních hodinách jsem dorazila dom - tedy k našim, a sedla si po uspání nezbedného synka k pročtení zkušebního řádu, resp. těch vyjmutých částí. Ha! Panika: zapomněla jsem si vzít z domova tepláky a sportovní obuv! Následovala dvacetiminutová modní předhlídka a štrachání v botníku, kde jsem našla hi-techy s bahnem z povodní v roce 2000. Lepší něco, než-li nic. Další stres: obojek: nevzala jsem si kovový a musí být! Další štrachání, tentokrát v krabici s věcmi po Vúdym. Našla jsem velký, hrubý, který měl Dargy jako korále až k loktům. Lepší něco, než-li nic.


To, že jsem se cestou na zkoušku na cvičák Jižní Město najednou ocitla na autobusové zastávce Modrá škola - pro nezasvěcené trošku v jiné části JM, ani nebudu psát. Nakonec jsem přijela včas. Při stopách těch zdatnějších soupeřů jsem si pečlivě studovala speciální cviky a učila se jejich pořadí.