• Vilemina G. Kracikova

Malé ohlédnutí za rokem 2002

Rok 2002 pro mě osobně s sebou nepřinesl nic dobrého a bylo-li by jen na mně, řekla bych: „Zaplať pámbu, že je za námi!“ Leč pro koliářskou veřejnost s sebou přinesl mj. jedno kulaté životní jubileum umocněné dalším kulatým (o dvacítku mladším), totiž 50.výročím chovu dlouhosrstých kolií. Nezasvěceným, nic netušícím, či zapomnětlivým na tomto místě prozrazuji, že se jedná o chovatelskou stanici ze Zlaté Jalny, jejíž majitelkou je dlouholetá členka pražského Klubu chovatelů Collií a Sheltií, paní Jarmila Křečková.


Ačkoli nejsem ani funkcionářem Klubu, ani chovatelem kolií, ujímám se nyní s radostí role posla výše uvedené zprávy, byť tak činím z postu „pouhého“ milovníka kolií, neboť si myslím, že takové mimořádné výročí by nemělo zůstat bez povšimnutí!


Jako snad každé malé dítě jsem vždy toužila po pejskovi, jenže mi můj otec, který v mládí sám kolie vlastnil, říkal, že mi psa koupí, až mi bude 18. A tak mi nezbylo, než se o kolie zajímat pasívně a studovat adresy ve výstavním katalogu.

Snad to byl Osud, který v roce 1992 vedl mé kroky na první adresu, která mi padla do oka, a to přímo zde v Praze, na Lhotku do chovatelské stanice ze Zlaté Jalny k paní Jarmile Křečkové. Pamatuji si, že tenkrát mě hlasitě přivítala smečka skládající se z jedné blue-merle a zlatých kolií, a které vévodil mohutný trikolorní pes, který jediným pohledem zlomil mé srdce. Až mnohem později jsem zjistila, že to byl Int.Ch.Schwarzer Husar v.Paradies (Rody), Int.Ch.Fleurette v.Paradies, její potomci Ch.Petula a Piccolo ze Zlaté Jalny a ta roztomilá pro mě v té době „plesnivka“ byla Sunsweet Blue Pop Top.


V tom roce slavila chovatelská stanice ze Zlaté Jalny 40 let chovu kolií a vyšel k té příležitosti rozsáhlý článek v časopise Pes přítel člověka a já byla pyšná, že můj malý trikolorek, měl téměř všechny předky právě z této chovné stanice, ač sám se narodil v jiné. Jako každý správný prvomajitel štěňátka, jsem patřičně otravovala paní Křečkovou s dotazy, problémy, radostmi, úspěchy i nezdary, přičemž myslím ani jedna z nás netušila, že jsou pokládány základní kameny velmi pevného a úzkého přátelství…


Až rok 1995, kdy jsem tragicky přišla o svého trikolorního psíka, mě přivedl do Zlaté Jalny znovu. Říká se, že neštěstí a nouze ukazují pravou tvář člověka a rovněž lidi sbližují. Ne jinak tomu bylo i tenkrát, neboť povinnost složit státnice mi nedovolovala pořídit si další štěňátko, a tak jsem se chodila mazlit s chlupáčky tam, kam mě touha po nich původně zavála. Mým favoritem byl samozřejmě Rody, ale nemohla jsem nevzít „na výlet“ po Lhotce i ostatní členy smečky, byť museli bezpodmínečně ťapat pouze na vodítku. Jak plynul čas, rodila se štěňátka, byly importovány další kolie,  byla mi dána důvěra a bylo mi dovoleno poprvé začít s koliemi více pracovat a tím sbírat své první „handlerské“ zkušenosti. V roce 1996 se narodil V-vrh, ze kterého jeden zlatý pejsek zůstával a já jsem se na něm a prostřednictvím něj mohla plně realizovat (dosáhl kromě Interšampiona i šampionáty národní: Českého, Polského a Slovenského a je čekatelem dalších 5 zemí) a nelze opomenout, že jeho sestra z tohoto vrhu rovněž získala titul Interšampiona. Dnes je už i jeho dcera z jubilejního 100. vrhu zZJ, nositelkou titulu Interšampion, Český a Slovenský šampion.


Během dalších let kolie stále více utahovaly pouta našeho vzniklého přátelství a já jsem mohla díky laskavosti a ochotě paní Křečkové osobně poznat mnoho chovatelů a milovníků kolií u nás i v zahraničí a s mnohými udržovat trvalé kontakty. Osobně si vážím toho, že mi tato tajemná a vzdělaná dáma otevřela srdce a dala možnost naslouchat, nevyčerpatelnému vyprávění všemožných příběhů s dobrým i špatným koncem, jejichž hlavními aktéry byly většinou kolie. Velice si vážím toho, že díky hlubokým znalostem rasy a obrovským praktickým zkušenostem mě naučila dívat se na kolie z poněkud jiného úhlu. V mých očích se jedná o mimořádnou ženu, která naprosto přesně ví, co chce: chovat kvalitní, standardu odpovídající kolie, které mohou směle konkurovat mezinárodní špičce, ale zároveň je schopna upřímně hovořit o slabostech i přednostech svých linií. Její snahou je od počátku sledovat  vývoj kolií na mezinárodní scéně od USA až po Anglii a vlastnit odpovídající chovný materiál, který by pozitivně přispěl ke kvalitnímu a zdravému vývoji rasy. Žádná, ani ta nejtlustší a nejodbornější kniha nemůže totiž obsáhnout všechny zkušenosti, které lze nasbírat jen a jen dlouholetou praxí a já jsem vděčná za to, že jsem jednou z mála těch, kterým toto paní Křečková umožnila, respektive umožňuje.


Myslím si, že by rovněž bylo na místě zmínit se dnes již o legendárních koliích, které v chovné stanici ze Zlaté Jalny od jejího založení v roce 1952 do současnosti působily, byly importovány, i o těch, které byly exportovány. Avšak nezbylo by mi, než doslova opsat historii Zlaté Jalny, kterou mi její majitelka věnovala, ale nejlepší prezentací historie Zlaté Jalny jsou její stránky: www.zezlatejalny.cz .


Já osobně jsem mohla sledovat život ve Zlaté Jalně až od konce 80.let, kdy nastoupila raketovým startem svou kariéru importovaná fena ze SRN Int.Ch. Fleurette v.Paradies, která byla partnerkou trikolorního importovaného psa Int.Ch. Schwarzer Husar v. Paradies. V polovině 90.let byly importovány postupně dvě feny ze Slovenska, které však vedou krev těch nejlepších anglických kennelů, Ch. Icy Queen a Ch.Nancy Fatranský sen. Dalším importem období 90.let byla holandská fena Machanmory's Double Dutch. S přelomem tisíciletí vtrhlo do Zlaté Jalny mládí v převleku čtyř importovaných mladých zlatých fen: Bloody Mary v.Crottorf od baronky von Hahn, Ch. Fantastic Lady v.Paradies od paní Rode – obě ze SRN, Baden Court Zlatna Jalna od pana Krijgsmana s Holandska a JCh. Running Girly v. Belvedere od paní Würfel ze SRN. Posledně jmenovaná fena si naprosto získala mé sympatie mj. díky své bezmezně vynalézavé, rošťácké, hravé a drzé povaze, kterou již jen zřídka můžeme u kolií pozorovat, a která, kromě povahy předává i exteriérové přednosti minimálně stejné, ne-li lepší kvality, než je ona sama a myslím, že se stává zakladatelkou novodobé linie  kolií ze Zlaté Jalny. Vždyť od roku 1952, kdy byla chovná stanice ze Zlaté Jalny zaregistrována, bylo v ní zapsáno 104 vrhů kolií a podle mého názoru se stále drží na vysoké úrovni, o čemž svědčí i řada exportovaných jedinců do zahraničí (Finsko, Maďarsko, Německo, Kanada, Izrael, Rusko…)


Milá paní Křečková, přeji Vám do dalších roků, kromě pevného zdraví, mnoho chovatelských i výstavních úspěchů, stále stejnou chuť a zapálení do chovu kolií, pevné nervy a jen samé dobré, upřímné a věrné přátele kolem Vás. Osobně Vám děkuji za to, že jste mi dala možnost s kvalitními koliemi poznat výstavní kruhy u nás i v zahraničí, poznat spoustu úžasných lidí a dala mi šanci dozvědět se o koliích i to, co v žádné příručce nelze nalézt! Děkuji a ještě jednou gratuluji k dosaženému 50-ti letému chovatelskému jubileu – a myslím, že se mnoho přátel připojuje…

Bc. Vilemína Kracíková


(připraveno pro Magazín Collie a Sheltie, klubový zpravodaj, kde však z mně neznámých důvodů nikdy nedošlo ke zveřejnění - také způsob reakce na zmiňované skutečnosti: i tak lze vyjádřit postoj člověka, či skupiny lidí k dané věci - IGNORACÍ)

2 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

© 2003 - 2020 by Alpha Nero & Doolittle.

Proudly created with Wix.com

  • Facebook Social Icon
  • Instagram
  • YouTube Sociální Icon

The secret of our pets' fur quality:

Orijen Six Fish

(bright coal-black of a perfect structure)